Díky za společnou pouť
Milí poutníci, přátelé, dovolte mi, prosím, pár slov k našemu společnému putování, které nám všem „spadlo z nebe“ ☺
Uplynuly už tři dny od naší pouti k Palladiu země české, a jakoby to byla jedna chvíle naplněná jednou vzpomínkou na den prozářený sluncem a modrým nebem, šatem Panny Marie, jakoby nás zahrnula svým pláštěm, aby nás obdarovala svými milostmi. Myslím, že jsme všichni mohli vnímat a zakoušet něžné doteky blízkosti Boží. Budeme to potřebovat. I bolest i radost jsou darem, prožitý s Kristem přináší plody. Čeká nás náročný rok a naše nebeská maminka nás na něj dobře připravila.
Doufám, že jste všichni v pořádku a posíleni na duchu i na těle a také na zpáteční cestě jste domů dojeli dobře.
Jsem Vám nesmírně vděčná, že jsme putovali společně a pamatovali modlitbou s díky Panně Marii a všem obětavým umělcům a stavitelům za uskutečněnou stavbu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, o který jsme v naší první pouti prosili a který je teď viditelným šípem do nebe uprostřed Evropy, místem setkání, modliteb, proseb, díků a chval a tvoří pevný most mezi Prahou a Starou Boleslaví budovaný zbožností sv. Ludmily a sv. Václava vtištěné do obrazu Palladia země české.
Děkuji Vám, že jsme mohli společně obětovat tuto cestu za uzdravení nemocných, za zastavení koronavirové nákazy v naší zemi i všude, kde se vyskytuje. Aby zlo, které působí, přestalo škodit. Jak je to dobré, že jsme pouť uskutečnili v celém rozsahu. Ona se tak stává tradicí, je možná i v těžkých podmínkách, není samoúčelná, dostali jsme úkol. Ten nás spojuje a dává smysl.
Via Sancta Mariana je cesta živá a můžeme se na ní hodně naučit právě životu, propojeni s modlitbami, které tu byly vyslovovány po staletí a pulzují i v naší současnosti.
Pamatuji na Vás při modlitbě, při mši svaté. Nesou v sobě nesmírné bohatství slova. Možná se ke každému nedostalo, a tak mě napadlo, že Vám dnešní mešní texty tady vložím jako „svorník dokonalosti“ za naší poutí, jako pozdrav a pohlazení z nebe.
1. čtení – Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)
Moudrost Boží sídlí ve vyvoleném lidu.
Čtení z knihy Sirachovcovy.
Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.
2. čtení – Ef 1,3-6.15-18
Předurčil nás, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce, ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. (To proto,) aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném (Synu). Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví.
Evangelium – Jan 1,1-18
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Začátek svatého evangelia podle Jana.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.
K posledním slovům poslal pan Zdirad Čech milou novoročenku. Tak jako pediatr Vám ji také posílám s přáním, aby milost a pravda byla s námi po celý nový rok. A kéž by Pán dal a mohli bychom i tento rok završit poutí k Palladiu země české společně se svatou Ludmilou.
S velkými díky panu Jakubu Šerých za krásné snímky a dokumentaci našich cest, které jsou v odkazech a taky za dobrou zprávu, že se dnes podařilo dojednat plány staveb chybějících kaplí. Kéž nám Pán pomáhá a konáme vše k jeho větší slávě.
S upřímnými pozdravy od kapličky na arcibiskupství Vaše S.M. Dominika Bohušová OP
V Praze o druhé neděli vánoční 3. ledna 2021
